Večerní slunko. (IV.)

A zdaž pak slunce západní

též pozdní lásku vzbudí?

Och, kéž by. Kéž by vzbudilo!

Tak prázdno je v mé hrudi!

Tak pusto je tam bez snění –

luh, štěrk a písek samý.

Mé slunko, stáří ozlatíš,

než zmizíš za horami?

Jen jeden ještě polibek

na čísi rety rudé.

Jen trochu jasu... Veselej

pak umírat se bude!