VEČERNÍ SNĚNÍ.

Den dohasl... Stmívá se... stmívá...

Měsíc se v slzách rozplývá...

Odkud ta hudba náhle v duši,

tak tklivá, snivá, blouznivá?...

Stmívá se... stmívá tak zvolna,

vůkol mne všechno hudbou zní,

tak bolnou, tak tichou, tak neurčitou,

jak v doteku ruky nervosní...

A duší kráčí divné snění

jak průvod bílých princezen.

Ta hudba, ta hudba, ta čarovná hudba!

O moci prchnout ve sny ven...

Den dohasl... stmívá se... stmívá.

A duši se tak krásně sní...

Vše kolem mne náhle v píseň se mění,

v tak tichou... bledou... nervosní...