VEČERNÍ SOULAD

Dnes všechen hořký stesk lze v tobě potopiti,

ty kouzlo tišivé pozdního večera,

kdy na řek hladinu modř bezeslunná svítí

a květů nadzemských tam padá nádhera!

Jak srdce vezdejší tu ztráty zapomíná,

jak výš se rozlétá a s mladou důvěrou!

Jak cítí věků dech, jenž klidným rytmem spíná

boj lidský, strach i žal s radostí veškerou!

Jak v píseň oddanou mu jako hudba sladí

mír země ztišené a jásot hvězdných her

i trpkost z úžasu, že hledá nové mládí

a vítá nový den tak pozdě navečer.