Večerní ticho.

Jižní nebe, jižní kraje,

stále dál, vždy dál a dále,

krásné to, v benátské loďce

večer jezdit po kanále –

Vidím všecko – jedu v loďce,

k lagunám se noc přikrádá,

na vodu a na paláce

měsíc stříbro svoje skládá.

Od náměstí v dálce ticho,

jenom veslo šplouchá z dola,

a jen někdy táhlým tonem

zní a zmírá barkarola.4)

Jen kameny z budov v pádu

vzdechnou, jak by živy byly,

jím pak odzvoňují rány

čas měřící z kampanily.5)