Večerní toužení.

Hřbitov přede mnou a před hřbitovem

Obroubený rákosím rybníček.

Večer zrcadlí se v jeho vlnách,

A v nich vlastovičky opatrně

Útlá potápějí svá křidélka,

Ve výši skřivánci, brouci dole,

Ženci na dědinách zpívajíce,

Po silnici vozy s různým zbožím –

Ruch života všude ještě vůkol.

A já sedím zde a zaplakal bych,

Ne z trpkého bolu, ale z touhy.

Neb v soumraku z ňader mých se klene,

Klene most se do nadzemských krajin,

A po mostě vznáší se má duše

Tam, kde sladké shledání nám kyne.

Ach co již jsem ztratil na té zemi!

Domů vesele se vrací ženci,

Na silnici žádného již vozu,

I utichli, umlkli skřivánci,

Jen větříček v rákosí tam šumí.

A já sedím zde a zaplakal bych,

Ne z trpkého bolu ale z touhy.

Již se tmí. Vzejděte hvězdy slzné!