VEČERNÍ VAN.

S polí vstal bázlivě, když kraj se stmíval,

jak malé dítě se do dálky díval

na oblak nad horou, na první hvězdu...

A šeptal sladce a potichu zpíval,

komíhal kmeny a větvemi kýval,

jako by vítal noc o slavném vjezdu.

Do vlasů dýchal a na bílé skráně

nesměle kladl své růžové dlaně,

v očí se podíval mlčící tůni...

Zavzdychl dojat a potřásl hlavou,

odběhl zažloutlou, šumící travou,

by přines' vadnoucích růží mdlou vůni...