VEČERNÍ

Táhl soumrak od západu

na den slunný v prostřed máje,

z teplických když sadů výšin

rozhlížel jsem se do kraje.

Krušné Hory v mlžném rouchu,

z nížin šedý dým se valil

ze sta hutí, ze sta šachet –

vesnice a města halil.

Páry a kol hovor věčný

zněl mi k uchu slabým echem,

v lípách včelky bzučely si

a sad voněl jarním dechem.

A kos i drozd by mne skoro

naladili k smíru, klidu,

kdyby ostré hlasy píšťal

nemluvily o tom lidu,

jenž tam, kde kouř v sloupy roste,

duši ničí a krev cedí...

– Spadlo slunce už za Hory,

Sever už je v tmě a šedi...