Večerní.

Ovečky bílé na pastvy zase jdou,

je pastýř hlídá bděním ubledlý;

ovečky bílé, já krásu vaši zřel,

však že vás opustím, žel, já nevěděl!

Chci dívat, dlouho se dívat na váš roj

a modré pláně v duši uzavřít...

nemyslit na nic, jen o vás stále snít

a úsměv na rtech, se vzpomínkou tou mřít.