VEČERNÍ.

I vyšel jsem a viděl vzplát

na nebi v tmě hvězd tichý pád,

sto žhavých očí – hvězd – blýsklo z tmy

a zraky jaksi zahřálo mi.

A jižní noci vlahý vzduch

ni zvukem nezčeřil mi sluch,

a touha mi začala ňadra dmout,

to po té, jíž nemohu obejmout.

To po té, o níž sny si tkám,

a s níž se nikdy nesetkám,

– já nesetkal se s ní dosavad.

Já jenom tuším, jaká jest,

když vidím s nebe svit zlatých hvězd

v tmu padajících zahrávat.