VEČERY MLÁDÍ

Mlčelo osamělé srdce

v nehybném a těžkém oblaku

temného mládí; nepoznávalo

lahodného tepla útlé ruky,

nevěřilo v taje duchovní.

Hřávalo se chmurou jehličí,

jeho přítelem byl sirý,

světem opuštěný vítr.

Černočerné lesíky

prchaly k východu s globem

a obnažovaly udivenou lunu,

jež jako by stoupala.

Jindy se pozdvihaly posupně

na bledavu pozápadním

a zvolna, váhavě pohltily

její teskný člun;

vroubkované pleso ztuhlé smoly,

rádo pijící rozplývavou zář.

Bylo trvalé šero po celé zemi,

závoj hlubokého marna,

a v městech uspávající fontány

vrhaly k mrákavám matné vody,

goticky zlomené v beznadějích.