Večery snivé...

Večery snivé v pohádkovém taji

své kouzlo kreslí v duši moji,

kde smutky tiché hlavy ukrývají,

když stíny na polích se rojí

a z bažin mlhy bílé vyrůstají....

A prstem dovedným vod na pokraji,

– kde člověk bloudí v nepokoji –

bludičky načrtují starých bájí

večery snivé.

Na cestách ztracených světélka hrají,

u křižovatek Mýlka stojí,

mdlé nohy v černé bahno upadají.

Zpět duše ohlédnout se bojí,

a přec vždy znovu ven ji vylákají

večery snivé...