Věčná lampa.

By Xaver Dvořák

Na černém řetěze pod klenby krůžnicí

ve vzduchu visí jak ptáče se chvějící

na těžkém poutu;

kde sloupy do klenby rostou jak olbřími

a stíny pochmurné plazí se pod nimi

ze čtyřech koutů.

Jak oko Boha sem upřené do šera,

ve kterém zem chodí z rána a večera

prostoru dálí;

do stínu upřené s výše a daleka,

do něhož v životě srdce se člověka

jako v plášť halí.

Či lidstva od snění bledou se nad skrání

jak matka nad děcka kolébkou uklání

to oko Boha!

bludištěm duše pak světlo své rozlije,

ozáří srázy a vášní vír, kde v ní je

prohlubeň mnohá.

Bůh to jest světla zdroj, jenž řine vesmírem,

azurem směje se a nebi po širém

hvězdami svítí,

na růži purpurem, v lilijích sněhem zas;

na křídlech motýlů hořící barev jas

zázrakem vznítí.

Na křídle vážky plá duhovou perletí,

kdy v slunce paprscích rozpjatá přeletí

smaragdu vlny;

jež v běhu trysknou-li a břehy porosí,

v něm květy zahoří i stébla rákosí

ohně jsou plny.

Do duše jemné té myšlének do vásy

padá a zářící duhou ji prochází

jak hranol bílý;

kdysi plál ve zraku biblických proroků

ať v srdci Horebu, v Karmela hluboku

ve snění žili.

Zaplanul bleskem kdys na skráni Mojžíše

na stráních Sinaje a v krvi Ježíše

trysknoucí z boku;

červánkem mystickým linul se v temnoty

jak láva hořící se břehů Golgothy

do věků toku.

Kristův bok! ó lampo Božská a zářivá,

z Tebe se z věčna a do věčna přelívá

plamenné moře.

Dnes hoříš pod krytem kamenných kathedral,

v katakomb labyrinth zda se dřív nevedral

svit Tvojí zoře? –

Hle, jak sem ze hloubi sloupů a pilířů,

nádherných oltářů s fial a arkýřů

slétají stíny;

jak nočních motýlů tiše a bez ruchu

vznáší se blíž a blíž váhavě ve vzduchu

let jejich líný.

Leskem Tvých paprsků jak sovy vzbuzeni

vzlétají příšerní ku Tvému plameni,

na prach se stráví,

z popele vzlétne zas ve jisker směsici

každý z nich, do temna skane jak zářící

paprslek smavý.

Ó Kriste, pastýři vlídný a lásky pln,

tak hříšná duše vždy do krve Tvojí vln

noří se celá,

nad tělem mrtvým co hroby smrť zamyká,

do věčna bokem Tvým přesvatým proniká

jak anděl stkvělá!