VĚČNÁ LAMPA.

V své duše chrámu obraz tvůj jsem svatý

na oltář vztyčil, aby pěly před ním

vše myšlénky mé velkým hlasem jedním

a modlitby mé spěly k němu vzňaty.

Tu přišly války, chrámu mého vraty

vtrh voj – co krása srdcím byla všedním? –

Mé písně vzkřikly jenom hlasem sledním,

a zpleněno a pobito vše katy.

Chrám vyloupen tu stojí, zpustošený,

bez lesku, ozdob otlučené stěny,

zpěv neznívá tu v radosti ni hoři.

Leč v prázdném chrámě, holém na oltáři

tvůj obraz netknut v celé kráse září,

a před ním lásky věčná lampa hoří.