VĚČNÁ PÍSEŇ

Své vlny moře přehazuje:

vrch a dol, vrch a dol.

Člověk stojí na jeho břehu;

a člověk trpí.

Modro hor láká k odchodu:

vrch a dol, vrch a dol.

Člověk se těžce tak loučí:

a člověk trpí.

Miliony životů, zvlněných osudem:

vrch a dol, vrch a dol.

Nade vším žhavé, sálající slunce;

a člověk trpí.

Miliony snů, neuskutečnitelných,

čekají, kde prší na ně třpyt marnosti.

Člověk otvírá jim svoje srdce;

a člověk trpí!