VĚČNÁ PRAVDA.

Je v českých horách údolí,

tam stojí lípa stará –

ta hledí v širé okolí

a čeká příchod jara.

Kmen její k zemi skloněn již

a haluze jsou holé:

vždyť zakusila roků tíž:

dvě století stojí tam dole!

A přišlo jaro, jako sen,

a rázem vše se mění,

svět celý v úsměv proměněn

a nikde žalu není.

Jen stará lípa vzdychla si,

jak van jí korunou hárá:

U koho věk se ohlásí,

dech nevzkřísí ho jara!