Věčná Sirena.

I tebe chytla v úsměvů svých sítě

ta kouzelnice věčně usmívavá,

ať západ hoří na ní jako láva,

ať perletí se chvěje na úsvitě.

Tys přišel, viděl, podleh’ okamžitě,

a hudby není pro tě víc než vřava

vln šumících, a z klínu jejich vstává

tvá sláva rovna zářné Afroditě.

Své dumy vtělil’s v strmé skály kolem;

tvůj rozmar Sirén tvých plá inkarnatem,

jak v smíchu se a potyčkách svých sluní.

Však duše tvá i s jásotem a bolem,

tvé umění, to hoří slunce zlatem

a nad vše rozlívá se, nad vším trůní.