VĚČNÉ JARO

Duch všeho mne vede a sílí.

Cítím někdy, že procházím hmotou jak paprsek.

Hvězdy jsou blíže nežli písek na cestě

a zdá se, že rostu všemi směry vesmíru.

A když vhroužím se do oken lidí,

jako bych četl ve vrstvách země,

jež je knihou dějin našeho světa

i všechněch světů, jež jsou nebo byly.

Každá květina, kterou trhám,

byla již nesčetněkrát utržena a zvadla

a přece roste a kvete vždy znova

jako ptáci na větvích stromů

a drahé kameny v srdci země

a život a tvorstvo a záře.

Neb věčné je vesmírné jaro