VĚČNĚ VZPOMÍNATI

Věčně vzpomínati na lhostejné místo,

na němž zastavil ses ve lhostejný den,

před dálkou široslunnou, na své pouti.

Jsou bezvětrné obzory, však jako by

dech dálav od nich přicházel.

Háj za tebou, kde suchým listím vysokým

tvé bytí brouzdalo se dnes a nikdy víc,

v svém spánku netečném tě vidí jen

jak matný přelud vzdáleného snu.

Tichý tep srdce slyšet důvěrně

v mírném šelestění kraje.

Rysy kamenů jsou výmluvné

a němě zpívá, v svatém mlčení,

hovor zdroje vnitřního.

Je krásné, neznámý a samoten

tiše projít steskem vesmíru.