VĚČNOST.

V přísných dnech, kdy smrt se snoubí s žitím,

víc než jindy tvoji blízkost cítím,

cítím, jak se s věčnem pojí hmota,

jak mi tebe třeba do života.

To je víc, než poblouznění denní,

mnohem víc, než chvilky odcizení –

toť ta věrnost jediná a bez dna,

věčnost je to závratná a hvězdná.

Nad propastí věkovitých strží

naše ruce vášnivě se drží,

vzpírají se k nesmrtelna divu –

není možno bez tebe být živu!