VĚČNÝ ČERVEN

By Arnošt Procházka

Van sterých svodů s širých luhů světa zabouří,

van sterých vznětů jitře z hlubin tvého nitra duje:

a duse tvá v něm rozlétnout’ se toužně zahoří,

tvé horké srdce v něm se vždycky lačně rozněcuje.

Jak rok své doby nese, mladý les i zpustlý lom

v jich střídě vzkvete a zas’ mrtvý v mráz se pne a ztmělý:

však v tobě, jenž se rozrůstáš jak bájný lidský strom,

dob nedbajíce zpívají vždy rušné letní včely!