VĚČNÝ NEPOKOJ.

Veliká slova měla vzlet

a drobné srdce něhu, vkus...

Možno se k výším rozletět,

neb zůstat. Srdce štkalo: Zkus’!...

A když jsem v nekonečno vzlet’,

tam dole Srdce hrozně plakalo...

A k Srdci když jsem sed’,

mne hnízdo orlí lákalo...