VĚČNÝ OHEŇ.

Hle, věčný oheň plá na Etoilu

pod branou Vítěznou, plá dnem i nocí

a ze dne ke dni. Zbožně stanou chodci,

a auta, koně ulevují v cvalu.

Kol nezřít v tvářích smutku ani žalu,

jen pohnutí. Tu jeden z branné moci

byl pohřben, jenž pad pro vlast – bez pomoci

kdy klesala již, rvána od Vandalů.

Ó, šlehej lásky symbole ty živý,

vlast zachránila láska synů – divy

ta tvoří, hory přenáší i skálu.

Bud' ohněm báje, zbaví vrásek rádla,

a Francie vždy vyjde z něho zmládlá,

neb sžehne nízkost, nítí k Ideálu!