Věčný přerod

K tobě mysl moje, k tobě tíhne

srdce moje jako k hnízdu pták,

aťsi rozkoš láká, každé vyhne,

jenom v tobě zakotvený zrak.

Hloubky citu nikdo nevystihne,

z něhož vzrůstá láska nad zázrak,

v němžto všechen život sladce jihne,

pod sluncem jak země z jara, tak!

Nebe, země, všecko v jedno splývá,

jedna píseň vlá tak snivá, tklivá,

rajské vůně dech!

Prvotný to řád je všehomíra,

kde se do věčnosti neumírá,

ale přerozuje v lásky rozkošech.