Věčný stesk.

Máš pravdu, duše má, co neřekla jsi,

já vycítil a plnou notou hlásí

se ve mně cit, dál svítí na mou stezku:

Je dost již toho stesku!

Nic nespomůže – jiné pouze nudí,

a nerozhřeje – spíše srdce studí

v svých matných perel čarolesku –

Je dost již toho stesku!

Dost slzí, resignac, v minulo touhy,

vždyť tebe mám – to druhé balast pouhý;

jen jednou Bůh nám objeví se v blesku –

Je dost již toho stesku!

Mně v tobě zjevuje se každodenně,

ty svět můj zabíráš, jak rosteš v ceně,

co zmijí sykot nám ve supů vřesku –

Je dost již toho stesku!

Jen v sebe zříti! To je moudrost pravá

a z hlubiny té perla vždycky vstává,

toť láska vryta na sinajskou desku, –

tou konec všemu stesku.