Vědectví a náboženství.

Vědectví a náboženství hádky tuhé

Vedly, snižujíce jedno druhé,

Vyvýšujíce jen samo sebe.

Přišel Genius k nim s hůry nebe,

Praví: „Nač se spoléhat chceš vědectví?

Jaké prvky vzniku jsou as známy tobě?

Na důkazy klamné vedeš svědectví,

Jinak vypadají samy v sobě.

Co víš o prostranství času stvoření?

Pověz, jak se v tobě stává volení?

Jestli člověk dokončuje tvorstvo,

Aneb nad něj strmí duchů dvorstvo?

Víš-li, co kdy bylo, co kdy bude?

Umění tvé jest jen velmi chudé! –

A ty víro! nevěřící důkazů

Na tobě chce. Rozumu jsi pouze plod,

Vy zde jednotlivé v úkazu

V hnusném světě nepřijdete vhod:

Tvorce vás dal lidstvu pro blažení,

Oučinkujete jen v sjednocení!“

To dvé ukojilo se tak v víru;

Nacházíme v spolku vědectví a víru.