Vědomí.

Stará česká sláva

statečně si vedla,

než jí cizotina

na povaly sedla,

na povaly sedla,

porušila lože,

od té doby zle je,

Bože, milý Bože!

Na dvorku i v sadě

bujné růže byly,

nepřátelé všecko

lestně vyhubili;

vsadili tam pomstu,

ona také kvete –

hrozné jsou to květy,

hrozné, třistaleté!

Všude zkrvácena

naše rodná chatka:

podstěnky i střecha,

okénka i vrátka;

i ten růvek prostý

zloba rozmetala,

kam ubohá matka

děti pochovala!

Porubaná slávo,

jenom nežalosti,

z prachu, z Boží vůle,

budou zase kosti,

z kostí trupy budou,

trupy budou tělem,

až vědomí české

vstane Spasitelem!