VEGETACE.

Louky zelené svůj klín zdobí květem...

Modravých proudů svých šumotem jsou řeky

jak mocí magickou spjaty a kolem

– vše žije ve snu.

Cesty bez konce se zde vlekou úzké.

Dryad je zástup tich a Satyr se nudí;

– však v noci třpytavých svítilen záře

opály předčí.

Oči zavřeny a – v klid duše vstoupí

ta Touha nejistá, nesmělá a dávná –

– Slunce a – zhaslo-li – Měsíc tě vede

do hradu Přání.