VĚK

Mně dramatem se zdá můj věk,

když nade mnou perutě chýlí,

v něm člověk jsem, ať chuďas, rek,

ať dravec nebo anděl bílý. –

Vždy v lásce balvan žulový,

zkad anděl. mé srdce shlíží,

ve vášni dravčík, orlovi

jenž podoben, v mozku mi kříží.

V samotě horskou květinou,

jež po rose touží a dlani,

když zabloudí dívka pěšinou

a chce si ji zatknout k stráni.

Jsem paprskem, jsem slavíkem,

kdy hraje to ve mně a zpívá, –

a kdybych byl šedivým básníkem –

jen kámen – ten na mne zbývá!