VELEHRAD.

Zázrakem roste v Evropy klínu

Velehrad slavný v hrdý tlum týnů.

Vojvoda jeho do pole jede,

na zpupné Franky reků voj vede;

svítá nám, svítá veliký den –

Zapadlý sen.

Z Velehradu zlatých bran

mléčné dráhy do všech stran.

V zlaté bráně bratří pár –

Kam vás pudí touhy žár?

„Mléčnými drahami v Slovanů kraj,

bychom jej změnili v rozkošný ráj,

jazykem jedním, jedinou věrou

slovanské krve rodinu sterou

sloučili pevně v mohutný kmen“ –

Zapadlý sen.

Nad rumem slávy, vpadlými rovy

dřímá tlum chyšek – Velehrad nový.

K svatyni jeho s nebeských plání

velebné vidmo vážně se sklání –

velekněz Method. Oko mu plaje,

dívá se v širé slovanské kraje –

„Rozložil se jazyk svatý,

jímž jste měli v jedno růst,

v harfy velké strunník zlatý

na jazyku různých úst.

Kdyby jedné Církve Král

na tu harfu Srdcem hrál,

v orla smělého Slovan by zrost’,

zkrotil dračiska divého zlost,

které mu do ráje nasýpá hloží,

v Slavii velikou

s nádherou všelikou

příchod by slavilo království Boží;

pak by vám, lásky mé kojenci,

přinesl po palmě, po věnci

po věky čekaný vítězství den.“ –

Tatíčku Methode, není to sen?