VELEHRADSKÉ MOTIVY. (III.)

Zřím dosud v tvém tě, Velehrade, svátku.

Těch barev jásavých, kam zrak jen hledne!

Běl rukávů a žhavá červeň šátků –

to makové je pole nepřehledné,

že maně člověk vzpomíná si,

jak blažené to byly časy,

kdy jako chlapec, noře

se v pestrých květů moře,

pil zrakem hltavým ty steré krásy.

A v druhu mém ta touha zrodila se:

jak před léty v roj květů, beze strachu

teď v pestré davy žen se vnořit zase

a květy trhati... Stůj, starý brachu,

a rozhlédni se! Hle, jak točí

se s úsměškem děv sličných očí,

kde cylindr tvůj svítí!

Ten úsměv jejich dí ti,

že připadáš jim jako – panský kočí.