Velevážená, drahá učitelko naše!

Čas neúprosný rychlým spěje krokem.

Juž krátkou nám jen zůstavuje chvíli

ve škole drahé, kde jsme šťastny byly –

již s posledním nám loučiti se rokem.

Též jmenin Tvých, o pěstitelko drahá,

den poslední nám doba dětství skytá,

dnes vroucí, vřelá přání v duších skrytá

my Tobě nesem v posled – přání blaha.

Za každý pohled, krok i slovo, naše

jež blaho, dobro povždy chce a rodí,

nechť životem Tě ruka štěstí vodí,

„buď šťastna věčně!“ – to jest přání naše.

Věz, osud nechť nás daří růží květem,

nechť zaseje nám v cestu trní chudé,

Tvůj obraz v duších vždy nám zářit bude,

jak hvězda jasná povede nás světem.

A prosbu slyš! Až v dáli budem dlíti,

až povelí nám přísná žití dráha,

dej, ať smí těšit vědomí nás blaha,

že u Tebe nám hvězda lásky svítí!