Veliké děcko.

Juž dospěla je krásou svou i věkem –

a přec jí stále říkají jen „děcko“;

to proto snad, že s líbezným vždy vděkem

se na vše ptá, a vyzvídat chce všecko...

Nuž, dítě toto v ústrety mi vklouzlo,

kdy nejvíc právě bolestí jsem zkusil!

A snad mne zmátlo jeho proseb kouzlo –

já, zkrátka, se mu vyzpovídat musil...

A ku podivu, tato bytost malá

tak horoucně se nad mnou rozplakala,

že smířil zas mne soucit její vřelý!

Ó Marie! – ty v písni mojí skromné

víc věru byla’s než jen „děcko“ pro mne,

– však lidé vůkol toho neuzřeli!...