VELIKONOCE

Máme tu jaro nanovo,

jak už jsem kolikrát zpíval,

s modravé, světlé oblohy

lije se paprsků příval,

cosi jak touha vzkříšení

pod zemí chvěje se skrytě,

v ulicích kytku fialek

prodává chudobné dítě.

Máme tu jarní svátky zas

s pobožnou, oddanou touhou,

měli jsme slavnost vzkříšení,

vítězství nad zimou dlouhou,

vítězství lásky, spasení,

síly, jež budí se ze sna

mocně jak láska odvěká,

zářné jak mladičká vesna.

Matičko vlasti, země má,

celičká ve slunci svítíš –

zdali to jaro, matičko,

v hlubinách touhy své cítíš?

Daleké pláně krajin tvých

ve slunce hledí zas vděčně –

kéž by ta slavnost vzkříšení

zůstala v tobě už věčně!

Nad Prahou zvony zpívají,

chvějí se v modravém vzduchu,

co je tu znova života,

co je tu mladého ruchu!

Ó, jak ten Petřín modravý,

Vyšehrad s dumou svou tesknou,

královské, hrdé Hradčany –

kterak se za rána lesknou!

Venku je asi krásně teď

v hlubokých přírody tajích,

petrklíče kdy na lukách,

sasanky pukají v hájích.

Co as už ptáků v houštinách

zpívá si vesele, blaze –

věřte mi to však, čtenářko,

z jara jsem nejraděj v Praze.

A mám tu starou Prahu rád

v záplavě jarního světla,

jako by mladá, čiperná

novým zas životem zkvetla.

Staleté věže lesknou se,

Vltava zhluboka šumí –

věru, ta Praha matička

zjara si zahýřit umí!

Pro sebe plno šperků má,

pro každé dítě své hračku,

dostihy schystá boháčům,

chudí jdou na fidlovačku.

A co těch jarních výletů,

jenom kde trochu je místa

v půvabném jejím okolí,

co jich těm dětem svým chystá!

Matičko Praho, hodná jsi,

veselá přes všechno stáří,

v staletých vráskách ulic tvých

všechno zas úsměvy září.

Každému ty se zalíbíš,

ať už je cizí či zdejší –

krásná jsi v zimě, na podzim,

z jara jsi nejspanilejší!

Jak jen ty zvony zpívají

nad tebou v modravém vzduchu,

co je tu v tobě života,

co je tu mladého ruchu!

Matičko zlatá, Praho má,

celičká ve slunci svítíš –

zdaliž to jaro, matičko,

v hlubinách touhy své cítíš?

Máme teď svátky nábožné,

země kdy budí se ze sna,

vítězství lásky odvěké,

zářné jak mladičká vesna;

cosi jak touha vzkříšení

pod zemí chvěje se vděčně –

kéž by ta slavnost vzkříšení

zůstala v tobě už věčně!