VELIKONOČNÍ SKŘIVANI

Slavněj’ zní než všecky zvony

nad vytrysklým osením,

nad širými polí hony

velkonočním vzkříšením.

Vidí úrod naděj’ mladou,

po větru jež schýleny

k laskání mu pružně kladou

mečíků svých plameny.

Vidí hroudy, v nichž se sbírá

nový život zpod meze,

aby pokryl lada širá

novou věrou vítěze.

Jásavě se třepotají

nad višňovou alejí,

nad kvetoucí krásou v kraji

slavněji a slavněji.

Vidí lidská srdce chvějná,

černé smutky, bolesti,

nad ně píseň čarodějná

srdcím velí rozkvésti.

A všem tvorům, trávě, stromu

s květem plným krůpějí,

na vzdor ranám, věr všech zlomu

žije se v ní lehčeji.

Plyň mi v duši nad mou zemí,

slastná hudbo doufání,

podělte se s lidmi všemi,

velikonoční skřivani!

Jak váš návrat přišel s jarem

s bílých květů pápěřím,

útěšnějším novým tvarem

v návrat štěstí důvěřím.