VELIKÝ KAREL.

Karel velký

měl sedm střevíců délky;

voják byl lítý,

had v něm byl svitý,

válčil: bral vše, kde s vojsky stál,

Němec mu žehnal, Slovan lál.

Karel velký,

surový srdcem a mělký,

k Římu lid vábil,

Polabské zabil,

mečem a křížem Srby zbil,

mořil je, topil, vyhubil!

Karel velký,

stopoval měšťky i selky

i ženy bludné;

ve vášni zrůdné

kde které supím okem stih,

znásilnil v ráz a znectil jich.

Karel velký,

takové rád na padělky

zabíhal z říše

v hrady i chyše;

kdekoli jedl, pil a spal,

Karla neb Karlu zanechal.

Karel velký

v kabely bral i v kabelky,

zlata co zhlédl,

na Balt když vedl

zběsilé luzy divý sbor;

hrůza šla před ním, za ním mor.

Karel velký

z týrání dělal si lelky;

zhebl a v hebku

v Cáchách má lebku;

za dík, že Slovany dávil,

Vídeňák pomník mu stavil.

Karel velký

má hrob pod dlažbou mělký;

za noční doby

vychází z koby,

německé dravce s chutí

k dušení Slovanů nutí.

Karel velký,

dráb od pat až do náčelky;

slávskému lidu

nepopřál klidu;

za lotří vraždy, liščí lest

u Němců svatým králem jest.

Karel velký

měl sedm střevíců délky,

v ďáblově říši

ještě je vyšší;

dávil nás, stínal, věšel, klál –

páchne, fuj, smrdí; pojďme dál!