(VELIKÝ ZVON.)

V plášť dlouhý, bělostkvoucí zahalen

až k oblakům se pne tvůj hrdý štít

i s křížem, jenž je v štíhlé témě vbit.

Noc krátká prchla, zmizel plachý sen,

již bledla jitřenka, a svítal den,

když poslední jsme opustili byt,

jenž orlím hnízdem v balvanech je skryt,

ve stínu temném padajících stěn.

A šli jsme sněhem, tesem příkrých skal

a hranou úzkou přiostřených čel,

kde s každé strany jícen zhouby zel,

– i život stoupá výš a spěchá dál,

a spása jest mu každým krokem blíž –

až došli jsme a objali jsme kříž.