VELÍŠSKÉ MELODIE. (2.)

By Irma Geisslová

Sem tam se šedá v mechu

čásť opukané stěny,

pták krouží kolem – kavka,

a sedá na kameny

jak v myšlénkách.

Své písně věčný vítr

zde básní, pěje, hrává,

kol vystupuje, pluje

a zvučí stará sláva –

jak v myšlénkách.

Tak blízko zenith nebes,

a země jako v hloubi,

a tiše, snivě, smutně

ji chmury mráčků vroubí,

jak v myšlénkách.

I zírám dolů v stesku:

čím člověk, v snahách, v žití!?

to vše můj pohled pouhý

chce hravě rozluštiti

jak v myšlénkách.

A přece vím, to nelze;

jen přání hruď nám vzpíná,

by po žití jsme shasli,

jak svíce uhasíná,

jak v myšlénkách...