VELÍŠSKÉ MELODIE. (6.)

Ten povětrný mlýn u paty Velíše,

jak rukama když lomí!

dešť hustý roní se jak slzí ručeje,

až sklánějí se stromy.

Už leží obilí, jakby je pokosil

a nikde není ptáka,

jak kdyby odumřel i zpěv, i smích, i slasť,

i havěť všelijaká.

Jen obzor nade vším je věčně bez změny,

ten vysoký a dálný,

ať smutno na zemi anebo veselo,

on mračný je a kalný.