VELKÁ KNIHA.

Ach, jak velká, božské věštby plná kníha

Tiše, divosvatě srdci se otvírá,

Oko tam když v nezkoumané říše zírá,

Kde se hvězda za hvězdou bez konce míhá!

Nikdy jsem ti nerozuměl, kního svatá!

Ale teď, když na svém lůžku trudně sedím,

V oku slzu, v srdci bol, a zhůru hledím –

Ach, teď vím, co mluvíš, kního hvězdozlatá!