Velké jedli.

Vznešená Velká jedle čtyrstoletá,

královno slavná lesů šumavských,

i tobě tuto lístek z písní mých

ve věnec slávy ruka moje vplétá.

Ó kolik proměn na té tváři světa,

dob utrpení a chvil blažených

odvály vichry kolem skrání tvých,

co tuto stojíš, rukou vichru vsetá.

V hlubinách země pevný kořen zdravý,

k nebesům vrchol čnící za všech změn,

věšteckým hlasem lidu mému praví:

„Tak jak já s láskou k této zemi lněte,

k nebesům zrak váš buď vždy povznesen,

pak přes vše bouře světa nezhynete!“