VELKOMĚSTSKÁ SKIZZA.

Šla do chrámu – byl Velký pátek právě –

v své kráse všemohoucí tak a chladné,

mně zdálo se, že jako stíny zrádné

těch za ní jdou, jež zabila již hravě.

Ať venku ruch se vzdýmá roven lávě,

zde Jeremiáš žalmu hromy vládne,

hřmí v duši jí, až tváře blednou vnadné

led citů v žár a plamen žhoucí tavě.

Jak velezpěv o Krista umučení

zní pašije a jejich „Miserere!“,

cit zdrcení jí „Na kolena!“ praví.

Pak jako bílý příval očištění

se v duši její sladkým proudem dere

a ona v pláč vypukla usedavý...