VELKONOCE.

Puk na keřích, na stromech jehněd třásně,

vod rozlitých lesk, hlíny zápach vonný,

na modrém nebi bílých oblak clony,

zpěv pěnice, hvizd kosů znící hlasně;

zprv zamlklé, pak slavně hřmící zvony,

sen lásky, která zbudila se časně,

svit svíček v oknech, dětí hry a shony,

šer legendy a záře jarní básně!

Ó, velkonoce, jarní z mrtvých vstání!

V jakémsi dojmu, naivním tak tonu,

když svatý dech váš na zemi se sklání.

Vzpomínky dětství šumí v dobo onu

mi u hlavy, naslouchám písni zvonů,

jak by hlas mrtvých českou letěl plání.