Velkonoce.

Ó dřímej sladce, anděli,

den minul, slunce nevidět,

kol kolem svatá, tichá noc,

teď slavík písně počne pět.

Měsíce zlatý paprsek

se na tvé bílé čelo svez,

oživly růže v zahradě,

o lásce šeptá lípě bez.

I dub se k sosně naklonil,

a objal vroucně její kmen,

z obláčku mlhy šedivé

skanula rosa na lupen.

Hoj, totě svatá, velká noc!

Sestoupil s nebe tvůrce sám,

a na nás hledí z očí tvých,

a tvými ústy mluví k nám!