Ó, velký je to trest...

Ó, velký je to trest, být bolu básníkem,

za jiné trpět těžká muka v duši,

jen smutné písně zpívat chvějícím se rtem,

jež něžné srdce dívčí k slzám vzruší,

ve světě širém sám se cítit nešťastným,

být v nitru sžírán skepse krutým červem,

v zárodku každou radost, každou naděj ničícím,

v záchvěvech lásky šílit každým nervem...

Být nenáviděn druhy pro myšlének vzlet

a hlupci zván být bláznem v povržení,

psát tak, jak velí srdce, pokrytci být klet

a pak, když vyzpíváno všechno zanícení

a burných citů vír a duše celý žár

a protest mohutný jak v bouři moře vlny –

zřít, každý blb z těch slok jak frází pár

si udělá a moudrý je a duchaplný...