Velký pátek.

,„Nech, ženuško, nech vrtění

Na den Páně umučení!“‘

„Třeba másla na koláče!“

Do slova mu ona skáče.

,„Bylo, bude dosti času – “‘

„Starej ty se o svou chasu!“

,„Zlá to žena, na mou kuši!“‘

Řekl vyjda, mrzut v duši.

Žínka hne se z podbočení,

Nedbá Páně umučení;

Nedbá nic a dále vrtí

Na den Boha syna smrti.

Dupy dup – zavrznou dvéře –

„Kdo se k nám to dneska béře?“

V tom klopýtne ve světnici

Baba křivá o berlici.

„„Naspoř vám Bůh, hospodyňko,

Do kbelíčku – až plninko!““

„Těžko, těžko Bůh nahojí,

Když kravičky málo dojí!“

„„Hospodyňko, co mi dáte?

Budou mísy vrchovaté!““

„Dám ti nový dvacetníček

Za plničký za kbelíček!“

„„Bude plný!““ baba praví,

A už nese krok ji hravý

Dupy dup – ven na dvoreček,

Skrze vrátka – na sádeček.

Na sádečku stará hruška:

„„Kýž se s sluncem snoubí prška!““1)

Ve vršku pak ve úkrytu

Svatý kříž ční ku blankytu.2)

„„Dobrá!““ baba zaskuhrala,

A hned k hrušce přikulhala.

Plátěnou si sukni kasá,

Divě vůkol hrušky hasá.

Kolem hrušky prvý, druhý,

Berličkou zatáhne kruhy;

A když třetí kruh obvede,

Dolů hlavou vzhůru jede.

Sedí baba blíže vrška,

Svítí slunko, cedí prška.

Na kříži, ve vršku sedí,

Hadím okem vůkol hledí:

„„Slyšte, slyšte!

Kravky dojné,

Kozky dojné,

Všecky všude,

Co jich bude

Kolem vůkol,

Až kam zraky

Moje stačí!

Dejte, dejte

Vše dojničky

Smetaničky,

Každá jenom

Malou lžičku

Do kbelíčku;

Aby žínka

Hospodyňka

Mísy másla

Povytřásla!

K tomu sluchu,

Velký duchu,

Rač mi dáti

A dopřáti

Kulatičký

Stříbroušek!““

Tak zaklíná, cípy dojí

Na plátěném čarostroji.3)

Po hlavě zas dolů s hrušky –

Mrkne slunko, tichnou pršky.

Hospodyňka poty leje,

Hned se leká, hned se směje.

Dupy dup – zas vrznou dvéře,

Babka zpět se z sadu béře.

„„Já řku, plný za kbelíček

Dejte nový dvacetníček!““

Cinkl v kapsu, s Bohem dala,

Dupy dup – a odkulhala.

Kbelík, jakby olověný,

Stane máslem obtížený.

Pět se hrnců napěnilo,

Než se máslo očistilo.

Plnou mísu klade stranou,

Mladým máslem namačkanou.

Druhou, třetí a zas jednu,

Aniž přišla ještě ke dnu.

„Totě Boží nadělení!“

Vzdychne v tichém potěšení.

Zase jednu naplnila,

Husí kůže ji polila.

„Pro Bůh živý! co to bude?

Zda předc kbelík tíže zbude?“

Chví se, mdlí, jak stěna bledne,

Pojde stranou, slaba sedne.

Z krbu ven – dvé rudých očí –

A kol ní se vítr točí.

V tom na prahu muž se jeví –

Stane, trne, co to – neví.

„Pojď jen dál, mužíčku milý!

Muka Páně naspořily!“

,„Pekelníci naspořili!“‘

Zkřikl hroze, a v tu chvíli

Máslo na každičké míse

V hlínu žlutou promění se.

„Chval každý duch Hospodina!“

Z obou úst – a čertovina

Pryč se klidí. Jich to štěstí,

Že zas máslo hlinou jesti.