VELKÝ PÁTEK

Umřela píseň tisícletá,

je ticho na rovinách,

kajícně táhne oblak četa

jakoby ve zlých vinách.

Nezpívá na horách zdroj v stínu,

plouživě mdlý a slabý,

stanula zvolna kola mlýnů

pod nevěrnými žlaby.

Pavučinové mhy se plouží

od duše k duši. Volá

kdos výše ze zahrad a touží

jsa bez ozvěny zdola.

K ústům bych přidal dlaně,

vzkřik ozev. Silnější je

však ticho v této zahrad straně

a jenom ono žije.

Umřela píseň, za mnou čísi

slza za slzou kane.

Počkej, až kámen odvalí si

a třetího dne vstane!