Ven srdce!

Zas první poupě v zahradě

a ptáček první tu,

a miliony hvězdiček

se rojí z blankytu.

Keř, pták i tažný obláček,

vše plesá, plápolá:

hle, jaro vletlo na hory,

ó kdož mu odolá?

A každý keř a každý strom

se zalesk’ poupaty,

a ptáček z větví zazpíval,

kterak jest bohatý.

I od potoku o štěstí

cos buble do kola:

hle, jaro vletlo na hory,

ó kdož mu odolá?

Ven srdce z ňader! Otevř se

a slyš a kořisti,

ať písní v tebe napadá

jak rosy do listí.

A v mráčků chvat i v slunce žár,

v let krásný sokola,

v skřivánčí rej se druž a pěj:

ó kdož ti odolá?