VĚNEC BÁSNÍKU.

Zas přišel k Tobě národ celý,

ba vroucněji než před časem,

neb co Tvé sny výstražné zřely,

dnes národa je zápasem.

Však lípa Tvá, strom lásky Tvojí,

té plamenné a horoucí,

zarostlá v hloubku pevně stojí

s korunou v šíři kvetoucí.

To tak, že’s nejen svému zpěvu

dal, aby zvonem v poplach bil

a srdce posiloval v hněvu:

Ty’s životem svou píseň žil.

Nekoupen cetou mělkých shonů,

ni lichoslávy mátohou,

jen hlasy svých stříbrných zvonů

pod českou slýchal’s oblohou.

A život Tvůj Tvá byla díla

z pravdy a z krve v samotách,

je živlův úchvatná v nich síla,

a svatý je Tvé dílny práh.

Tak z lípy čisté bílé kvítí

na skráň se klade v odvděku

a věncem zeleným se svítí

i básníku i člověku.