Věnec trnový.

Buď veleben, ty vínku trnový,

jenž kolem čela Kristova se rděl,

buď veleben v tom ostnu každičkém,

jenž v svatou hlavu hluboce se ryl,

ty bolu symbole, ty laure spásy!

Pryč s věncem zpívající rozkoše,

pryč s tebou, vínku z růží spletený,

pryč růže vášně, které lákají,

krev srdce pijí, sílu ochromí,

a v studu posléz klopí očí řasy!

Pryč s těmi květy, dolů s čela již

jak rudé slzy k zemi padejte,

ať zbude jenom vínek Kristův zas,

byť nepodoben zdál se vavřínu,

ó vínku očisty a laure spásy!

Jak svatá Terezie de Jesu,

ta mystických včel – pěvců královna,

ó Ježíši, já básník poslední,

jenž v kněze lyru biji nehodný,

Tvou žádám korunu, Tvůj vavřín spásy!