Veniat dilectus meus in hortum suum et comedat fructum pomorum meorum.

Hrej, harfo srdce mého, jemně hrej,

zvuč píseň lásky, píseň zlatých tonů,

neb vstoupil ke mně Kristus se Sionu,

ty, harfo má, jej hudbou přivítej!

Svůj příbytek jsem věnci ovila

a pozvala jsem Krista na své hody:

„Pojď, milý, okus zlatostkvoucí plody,

jež milost tvá v mém srdci štípila!“

Ó sladké chvíle, co jsme byli spolu,

co seděli jsme u jednoho stolu,

co lásku jsme si vyznávali svoji!

Jak bláhov, kdo se oběti té bojí,

by marných rozkoší se zřekl světa,

to pro lásku, jež v božském Srdci zkvétá.